Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

6.12.2012 19:30

Večer undergroundové kinematografie

V rámci 14. ročníku pařížského Festivalu odlišných a experimentálních kinematografií.

 

 

 

Režisér a profesor FAMU Martin Čihák uvede výběr současných českých experimentálních filmů, následovat bude hudební program, během kterého skladatel Kryštof Mařatka doprovodí starý 16. mm film.

 

www.cjcinema.org

 

 

Janáčkův sál

Vstup volný

 

ČESKÁ FILMOVÁ AVANTGARDA  (30. - 90. LÉTA)

 

Historie české filmové avantgardy nebo chcete-li experimentálního filmu, se vyznačuje dvěma základními specifiky. Je to jednak diskontinuita vývoje, která je dána zejména společensko- historickými proměnami, které se odehrály ve středoevropském regionu v průběhu dvacátého století a na druhé straně je to jistá retardace či zpozdilost oproti obdobným hnutím v Evropě či zámoří. Můžeme tedy vymezit tři, poměrně osamocené ostrovy či etapy ve vývoji české avantgardy: léta třicátá, léta sedmdesátá - osmdesátá  a konečně léta devadesátá.

Význam české avantgardy, tedy nemůžeme odvozovat z prostého srovnávání s vývojem v jiných zemích a upínat se tedy k povrchnímu hledisku „novosti“, ale hlavním kritériem nám musí být to, jakým způsobem dokázal český, mentálně nezávislý film promluvit do dané situace společenské i kinematografické.

V našem přehledu budeme sledovat zejména linii těch filmů, které byly vytvořeny z vnitřní autorské potřeby po sdělení či z touhy po hledání vlastních výrazových prostředků filmů.

Soustředíme se výhradně na filmy, které vznikly na filmovém nosiči a z filmu byly i promítány, )(proto zůstává stranou našeho zájmu oblast videoartu či tzv. nových médií). Vzhledem k tomu, že některé z původních kopií jsou již poničené nebo obtížně dostupné, musíme bohužel v tomto našem přehledu uvést většinu filmů v elektronické podobě, čímž jsme pochopitelně ochuzeni o vlastní akt světelné projekce z originálního materiálu.

 

Bezúčelná procházka (Alexander Hackenschmied. 1930, 8 min)

Historicky první avantgardní film v Čechách. Pohyb, který bývá ve většině hraných filmů chápán jako činnost podřízená určitému cíli, je zde obnažen ve své bezúčelnosti, aby tak dovolil soustředit se na hlavní téma, kterým je úvaha o podstatě filmového zobrazení. Opakující se motivy odrazů na vodní hladině či rozdvojení hlavní postavy nám tak kladou základní otázky po charakteru filmového prostoru a filmového obrazu vůbec. Hackenschmied některé tyto motivy dále rozvinul ve filmu Meshes of the Aftenoon (1943), jež natočil společně se svojí ženou Mayou Deren, a který se stal základním dílem americké filmové avantgardy.

 

Světlo proniká tmou  (Otakar Vávra & František Pilát, 1930, 4 min, mud

Film je nejen oslavou elektrického osvětlení, jako jednoho z projevů modernismu, ale nalezneme v něm i inspirace  z  francouzského hnutí  “cinema pur” let dvacátých. Jedním ze základních vizuálních elementů filmu je kinetická světelná plastika Zdeňka Pešánka, který byl jedním z prvních tvůrců, který ve své sochařské tvorbě využíval moderní materiály jako jsou neonové trubice, plastické hmoty atp.

 

Divotvorné oko (Jiří Lehovec, 1939, 9 min)

Divotvorné oko je dialogem mezi okem lidským a okem filmové kamery. Na půdorysu všedního dne odhaluje prostřednictvím makroobjektivu filmové kamery skryté tvary a pohyby, které jinak  zůstávají lidskému oku skryté.

 

Hra bublinek (Irena & Karel Dodal, 1936, 2 min)

Reklama na terpentýnové mýdlo Saponia Hra bublinek je jedním z mála příkladu tzv. “absolutního filmu” v českém kontextu. Je inspirován obdobnými filmy německého tvůrce Oskara Fischingera, který rovněž pracoval s výraznou barevností a usiloval o vizuální orchestraci geometrických objektů a vztahů mezi nimi.  

 

Informelní struktury  (Petr Skala, 1969, 5 min)

Petr Skala začal koncem šedesátých let používat techniku hand-made filmu, tedy přímého nanášení barev na filmový pás, aniž by v té době cokoli věděl o dílech Lena  Lye, Harryho Smithe či Stana Brakhagea. Práci na svých filmech chápal nejen jako možnost autorského vyjádření, prostřednictvím spontánního výtvarného gesta, ale především mu byla prostředkem na cestě vnitřní, alchymické, proměny vlastní osobnosti.

 

Katarze  (Miroslav Janek, 1977, 13 min)

Film Katarze je typickým příkladem tvorby nezávislého amatérského filmu let sedmdesátých. Struktura tohoto filmu má charakter jakéhosi transu či snu, ve kterém se rozvíjejí veškeré, pro tehdejší dobu tzv. “normalizace” typické existenciální stavy: pocit osamocenosti i permanentního ohrožení a snaha o uhájení vlastní osobní integrity.

 

Vychovatel ke strachu  (Pavel Marek & Roman Včelák, 1989, 15 min, anglické podtitulky)

Autoři tohoto filmu využívají jako základního výrazového prostředku animaci neživých objektů, případně tzv. pixilaci, tedy animaci herců tak, jako kdyby byli neživými loutkami. Vychovatel ke strachu nezapře, jak po stránce formální tak i obsahové, svoji spřízněnost s tvorbou Jana Švankmajera. Film v sobě nese nejen dobový pocit strachu, ale především svojí atmosférou zpřítomňuje veškerou absurditu období zahnívajícího socialismu konce osmdesátých let.

 

Neo –B  (Martin Blažíček, 1997, 5 min)

Neo-B vznikl bez použití filmové kamery, přímým a často gestickým nanášením barev na čistý filmový pás. Autor zde pracuje s několikanásobnými barevnými vrstvami a jejich narušováním prostřednictvím chemikálií a manuálních zásahů (proškrabávání, rytí atp.). Jedná se o jeden z prvních hand-made filmů devadesátých let u nás. Martin Blažíček jej vytvořil, aniž by v té době věděl o obdobných pracích Petra Skaly z přelomu let šedesátých a sedmdesátých.

 

Test (Martin Blažíček, 1997, 2 min)                                      

Test je příkladem filmu, který bychom mohli označit jako materiálová filmová koláž. Autor v něm využil jednak nejrůznějších nalezených materiálů (found-footage) a zároveň začlenil to obrazu i části, které jsou běžně divákovi skryty: perforační otvory, čísla na zaváděcím pásu, texty a čísla na okraji filmového pásu, dělící čáru mezi jednotlivými políčky atp. Cílem filmu je uchopení filmového materiálu v jeho nejelementárnější podobě a odhalení filmové projekce jako antiiluzivního procesu.

 

 

---(po přestávce)

 

projekce z 16 mm filmové kopie s živým hudebním doprovodem Kryštofa Mařatky:

 

Adam Kadmon (Martin Čihák & Jan Daňhel, 1993, 27 min)

Film o polaritě krajiny těla a povstávání bytostného tvaru prostřednictvím světla a filmové matérie.

 

                 

Místo konání:

18 rue Bonaparte
75006 Paříž
Francie

Datum:

6.12.2012 19:30

Organizátor:

České centrum


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala