Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

4.5.2006 - 17.6.2006

Výstava Otisk člověka - Pavel Besta

Výstava olejů Pavla Besty vznikla za spolupráce s Galerií Vernon. Kurátorkou výstavy je Monika Burian. Besta putuje se svým dílem několika rovinami času a prostoru. Základní půdorys území jeho pohybu přitom není nahodilý. Je naopak s vnitřní autorovou logikou vázán k pevným a výrazným konstantám bez kterých by vznikající kresby a malby nebyly snad ani myslitelné. Přes zdánlivou těkající volnost a mlžnou zádumčivou zastřenost je malířův vyjadřovací jazyk vcelku uchopitelný, čitelný, závislý ale také na divákové náležitém vcítění. Pavel Besta užívá decentních nápověd a mírných náznaků, v barvě i modelaci je nevídaně úsporný, kontemplativně zamlklý a pokorně nenápadný. V jeho syntetizující práci se setkáváme se stopami osobního prožitku i zřejmou obecnější výpovědí. Takové sdělení se více rozkrývá a naplno zaznívá v přímé závislosti na pozorovatelově rozpoložení, jeho životní zkušenosti, také však na schopnosti pozastavit se a na chvíli rozjímat. Na počátku Bestovy cesty byly krajiny. S nimi vkročil do etapy postupného formálního oprošťování a jasnějšího cílení k stěžejním tématům. Původní předlohy či nepřímé inspirace - tedy odlehlá místa na jihu Čech - se v malířově podání rozplývají v lyricko melancholickém oparu. Mizí zřetelné kontury a pevná stavba prostoru, také topografických drobností ubývá. Dominantní složkou se stává rozptýlené všeobjímající světlo. Ojedinělé stěny malířovy usedlosti, osamocená silueta venkovského stavení uprostřed rozprostřené krajiny, ale i blíže neurčitá světelná území se noří do bělostného sfumata liduprázdných něžných scenérií.Tak stojíme tváří v tvář niterné reflexi důvěrně známého prostředí, posunutého však do jakéhosi nekonečného mytického světa. Po měkce modelovaných, v dáli šepotně plynoucích krajinách z osmdesátých let, obrací Besta svou pozornost k domům. V posledních desetiletích minulého století zkrátil svůj odstup okouzleného pozorovatele panenské přírodní krásy. Domy jako nové téma přinášejí více pozemského vzruchu i spletitých příběhů. Ani zde se však malíř neuchyluje k pouhému popisu. Své dílčí vjemy ukládá a dle potřeby transformuje do svérázných poetických celků. Štít venkovského stavení tak není pouze předmětem dojemného okouzlení současného člověka hledajícího původní kořeny. Vdechem umělcovy imaginace dům promlouvá. Temné otvory se mění v hluboké zírající oči, zchátralé dveře ve vyceněná ústa, kamenné drolící se zídky v pokřivené tváře. Domy - hlavy na nás z dáli času hledí, nesměle vydávají fragmenty dávno zapomenutých místních událostí. Stávají se jakousi schránkou paměti vrstvících se a překrývajících generací - jsou jediným hmatatelným důkazem dávno zavátých existencí. Domy k nám promlouvají nasycené energií řady svých obyvatel, proměňují se ve svébytné subjekty a vědoucí pamětníky. S počátkem následujícího desetiletí učinil Besta další krok na cestě k souznění dané objektivní minulosti a proměnlivé subjektivní přítomnosti. I nadále se obrací s láskou a porozuměním ke stopám - záznamům našich předků. Putujíc krajinou svých zamilovaných jižních Čech naslouchal pamětem starobylých domů.V další etapě krátí Besta dále svůj odstup. Krajiny - domy - otisky, tak vypadá pozvolné směřování tvorby Pavla Besty. Posledně jmenované téma si všímá více detailů a jejich skrumáží - znaků na vrstvách oprýskaných fasád. Naivně stylizované zobrazení anděla, Božího oka, vztažené ruky, lidské hlavy, žebříku do nebes, plujícího měsíce a mnohých dalších místních hieroglyfů prosvítají nenápadně ze zdí i Bestových pláten. Obrazy zbavené jakékoliv barevné podpory jsou volnými variacemi na lidová nábožensky zaměřená dekorativní či ochranná znamení. Jsou stejně tajnosnubná a symbolická, navíc Bestou obohacena o jakousi osobní mytologii, ozvěny z vlastního života, rodinné šifry (PDAP), erotické narážky, snad i umně skrytý humor. Za clonou šedavých lazur se tak ve výsledku setkají i prolínají ikonografické úlomky příběhů - básní s otevřeným koncem a více vrstevnatým vyzněním. Společným jmenovatelem nejnovějších "bílých" obrazů je nenápadné, ale neustávající vybydlování a oprošťování - zkrátka citelná redukce veškerých záznamů. Na ploše plátna či dřevěné desky zůstává několik málo kresebných črtů, jakýchsi základních a podstatných sedimentů sdělení. Díla již tolik nevybízí k sledování znakových rejů a tušených příběhů. Jsou spíše popudem k zamyšlení a možná také cestou k iniciaci do jiné roviny vnímání. Svou bělostnou vznešenou vyprázdněností upomínají na gnostické vzývání pra-světla či dávná obřadná mystéria. Jakoby nyní Pavel Besta - náležitě seznámen s géniem loci - hledal výraz pro nehmotnou transcendenci a toužil po uchopení čistého bytí. Je možné, že tento intuitivní lyrik i pečlivý pozorovatel (náležící ke střední generaci výtvarníků) se chystá opustit zcela svět konvenčních významů.Aktuální bílé obrazy věští dočasný(?) konec dílčích epizod ve jménu malevičovsky průzračné bezpředmětnosti. Besta nyní směřuje k pocitu, tušení, bezčasí, vyvázanosti a osvobození. Obloukem se tak vrací k dávným počátkům - bílému světlu - nedělitelné jednotě. Radan WAGNER, leden 2004 Místo konání: 18 rue Bonaparte 75006 Paříž Francie

Místo konání:

18 rue Bonaparte
75006 Paříž
Francie

Datum:

Od: 4.5.2006
Do: 17.6.2006

Organizátor:

České centrum


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala