Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

9.11.2017 19:00 - 15.12.2017

Avantgardní fotograf Jaromír Funke

Retrospektivní výstava českého avantgardního fotografa Jaromíra Funkeho, která proběhne v rámci festivalů Photo Saint Germain a Paris Photo. Výstava sice nezahrnuje příklady ze všech částí Funkeho tvorby, ale zaměřuje se na avantgardní díla, jež mnohdy velmi progresivně rozvíjejí podněty kubismu, abstrakce, nové věcnosti, konstruktivismu a surrealismu.

Vernisáž 9. 11. 2017 od 19h za přítomnosti kurátora, zástupců Institutu tvůrčí fotografie a Míly Dubské, ředitelky Leica gallery.

Kurátor: Vladimír Birgus
Spoluorganizátor: Leica gallery Prague, Institut tvůrčí fotografie

 

Jaromír Funke (1896 – 1945) patří k nejvýznamnějším osobnostem české i světové fotografické avantgardy. Jeho díla jsou zastoupena v zásadních uměleckých institucích od Muzea J. Paula Gettyho v Los Angeles přes Muzeum moderního umění v New Yorku a Pompidouovo centrum v Paříži až po Metropolitní muzeum fotografie v Tokiu. V poslední době nechybí v žádných seriózních dějinách fotografie nebo encyklopediích fotografů. Trvalo však dlouho, než bylo jeho důležité místo v meziválečné fotografické tvorbě plně uznáno nejenom v českém, ale i v mezinárodním kontextu.

Jaromír Funke začal fotografovat už ve svých dvanácti letech, když obdržel od otce první fotoaparát, ale intenzivněji se začal fotografii věnovat až po první světové válce, kdy se zapojil do fotoamatérského hnutí. Zpočátku vytvářel romantické fotografie krajin a žánrové snímky v duchu piktorialismu, u nichž pod vlivem výstavy Drahomíra Josefa Růžičky opustil ušlechtilé tisky, nikoliv však zájem o zdůraznění světelné atmosféry. Už v roce 1923 začal paralelně vytvářet moderní díla, vzdálená od hlavního proudu tehdejší fotoamatérské tvorby. Fragmenty talířů, šňůry od vysavače či skleněných lahví, patřící do tendencí nové věcnosti,  se stávaly výchozími motivy pro minimalistické kompozice, od nichž vedla cesta k abstraktním fotografiím. V zátiších se skleněnými objekty, žárovkami nebo mořskými hvězdicemi postupně získávaly zásadní roli samotné stíny vržené na pozadí. Hlavní už nebyl sám objekt, nýbrž jeho odraz a stín. Funke se odvážil kritizovat Man Rayovy fotogramy, u nás nadšeně oslavované Karlem Teigem, jako slepou cestu fotografie. Přestože sám několik fotogramů vytvořil, nikdy je nevystavoval a snažil se podobných výsledků dosáhnout prostřednictvím fotoaparátů a zachovat tak svůj důraz na specifické rysy fotografického média.

 

      

 

 

 

 

 

 

 

Téma světla, transparentnosti a světelných odrazů vyvrcholilo v jeho cyklu Abstraktní foto z let 1927–1929. Funke v něm už nezobrazoval konkrétní předměty, ale zachycoval jejich stíny odrážené na zdi, někdy zřejmě i za pomocí zrcadel. Mohl navazovat na některé průkopníky abstraktní fotografie, třeba Paula Stranda, Alvina Langdona Coburna, Francise Bruguièra nebo Jaroslava Rösslera, ale jeho práce mají výrazný autorský rukopis, nezaměnitelný s díly zmíněných tvůrců. Funkeho přítel scénograf  Zdeněk Rossmann využil těchto mnohdy přeludně a někdy až transcendentálně působících fotografií v Burianově inscenaci Syngeho Jezdců k moři v brněnském Národním divadle v roce 1929, kdy byly promítány místo tradičních dekorací. Snový charakter Funkeho stínoher vyhovoval snaze E. F. Buriana neustále provokovat fantazii diváků, samotné projekce navazovaly na jeho vlastní předchozí experimenty s využíváním filmů a fotografií v divadle i na starší inscenace Vsevoloda Mejercholda či Erwina Piscatora. Návštěvníci současné Funkeho výstavy v Leica Gallery Prague mají příležitost vidět projekci řady fotografií z cyklu Abstraktní foto včetně těch, které nebyly publikovány na výstavách či v knihách.

 

                                          

 

 

 

 

 

 

 

 

Vedle abstraktních kompozic Funke paralelně tvořil fotografie v duchu konstruktivismu. Výrazné příklady najdeme třeba v souboru snímků z výstavby kolínské elektrárny, v publikaci o Masarykově studentském domově v Brně z roku 1930 či v záběrech z moderních budov v Bratislavě. Podobně jako Alexandr Rodčenko, László Moholy-Nagy, Jaroslav Rössler, Eugen Wiškovský a mnozí další avantgardní tvůrci používal nekonvenční úhlopříčné kompozice z žabí či z ptačí perspektivy ve fotografiích i odvážné výřezy. Jeho fotografie tak jsou více autorskou interpretací než popisem konkrétních staveb, ale současně výborně vystihují čistotu a dynamiku funkcionalistické architektury.  Diagonální kompoziční principy najdeme i v některých Funkeho portrétech, aktech, krajinářských snímcích či v sociálních záběrech z Podkarpatské Rusi. Důraz na styly konstruktivismu a nové věcnosti Funke uplatňoval i ve své pedagogické práci na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě a od poloviny 30. let na Státní grafické škole v Praze, kdy se snažil studenty vést k dokonalosti řemesla a současně k emotivně působivé obrazové skladbě fotografického obrazu, efektní práci se světlem a fotografickému purismu.

Funke byl prvním českým fotografem tvořícím ve stylu surrealismu. V cyklu Sklo a odraz (Reflexy, 1929), zachycujícím fantaskní konfrontace reality a jejích odrazů ve sklech, reagoval na Atgetova díla, v následujícím souboru Čas trvá (1930–34) vyhledával přízračná setkávání různých objektů v exteriérech. Prakticky všechny fotografie z tohoto proslulého souboru vznikly v Kolíně. Funke se v nich snažil realizovat myšlenky, které publikoval v roce 1935 v deníku České slovo: „Podtržení dvou protikladů, vykontrastování dvou skutečností, spojení různých prvků na jedné nové fotografii – tj. fotografický čin, k jehož zmáhání jest na výsost žádoucí bohatost vnitřní představivosti a invence.“

 

                

 

I když Jaromír Funke se nedožil ani padesáti let, měl pro českou fotografii zásadní význam nejenom jako tvůrce a pedagog, ale i jako neúnavný organizátor, publicista, teoretik fotografie a redaktor (z konzervativního fotoamatérského časopisu Fotografický obzor během krátkého společného redigování s Josefem Ehem v těžkých válečných letech 1940-1941 vytvořil moderně vedený časopis, v němž sám publikoval několik významných teoretických textů). Expozici, která představuje vedle nejslavnějších děl i práce málo známé nebo dosud nikdy nepublikované jak ve formě dobových autorských originálů, tak novějších zvětšenin z původních negativů, vznikla ve spolupráci s Funkeho dcerou Miloslavou Rupešovou.

                                                                                               Vladimír Birgus



 

Výstava byla připravena v roce 2016 jako připomínka 120. výročí Funkeho narození.

 

                   

 

 


Místo konání:

18 rue Bonaparte
75006 Paříž
Francie

Datum:

Od: 9.11.2017 19:00
Do: 15.12.2017

Organizátor:

České centrum


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala