Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

20.9.2012 19:00 - 26.10.2012

Alén Diviš - Kresby

Vernisáž ve čtvrtek 20. září 2012 od 19h za přítomnosti kurátorů Jeana-Gasparda Páleníčka a Jiřího Hůly. Pořádáno ve spolupráci s Archivem výtvarného umění.

 

  

 

Naše výstava je první velkou francouzskou výstavou kreseb a vybraných obrazů tohoto významného solitéra objeveného širokou českou kulturní obcí až v průběhu 90. let. Naposledy byly Divišovy díla v Paříži vystavěny v galerii Van Leer v roce 1932. K této příležitosti byla restaurovaná série kreseb, které zde budou představeny vůbec poprvé.

 

Od 21. září do 26. října 2012, otevřeno od úterka do soboty od 13h do 18h, ve středu do 20h. Zavřeno 28. září 2012.

Vstup volný.

 

V rámci Týdne zahraničních kultur, hlavní manifestace sdružení cizích kulturních středisek v Paříži Ficep, pod záštitou ministryně kultury Francie Aurélie Filippettiové a pařížského starosty Bertranda Delanoëho.

www.ficep.info 

 

Doprovodný program:

Pondělí 8. října 2012 v 19h – projekce dokumentárního filmu Alén Diviš – Sbohem, slunce režiséra Martina Řezníčka

Úterý 16. října 2012 v 19h – přednáška historičky umění Anny Pravdové "Alén Diviš, Praha, Paříž, New York" o Alénu Divišovi a jeho díle

 

Souběžně představuje od 12. října 2012 do 17. února 2013 pařížské Muzeum moderního umění výstavu Umění za války - Francie 1938-1947 - od Picassa po Dubuffeta, s více než 400 díly 100 umělců, včetně děl české výtvarnice Tity a Aléna Diviše.

 

Alén Diviš

Alén Diviš se narodil v rodině správce statku v Blatě na Poděbradsku jako Karel Diviš (oficiálně se nechal přejmenovat až v r. 1948). Od jedenácti let žil v Praze, kde vystudoval gymnázium a poté navštěvoval několik uměleckých škol. Mezi jeho spolužáky patřili mj. Karel Svolínský nebo Marie Čermínová – Toyen. V polovině 20. let odjíždí do Paříže, kde žije velmi skromně. Obchodníka s uměním Daniel Henry Kahnweiler doporučil jeho žádost o stipendium zaslanou sběrateli Vincenci Kramářovi. Diviš se ve Francii rovněž sblížil s okruhem umělců pařížské galerie Simon. Cestoval ve Španělsku, severní Africe a Nizozemí. V Paříži se stýkal s Františkem Tichým, Janem Zrzavým, Toyen, Bohuslavem Martinů či Richardem Weinerem.

Osudovým zlomem, v němž nalezl svou uměleckou jedinečnost, bylo paradoxně pro Diviše mylné obvinění ze špionáže v září roku 1939 (spolu s ostatním osazenstvem Domu československé kultury, který získal Adolf Hoffmeister s podporou Louise Aragona jako útočiště pro prchající umělce z fašisty obleženého Československa) a šestiměsíční věznění v pařížském žaláři La Santé: všichni komunisté, ať už skuteční či domnělí, byli po vyhlášení války s Německem považováni za nepřátele, neb v té době byl Sovětský svaz na straně Hitlera. V neumělých, často primitivních nápisech a kresbách předchozích vězňů na stěnách cely jakoby Diviš nalezl prodloužení své estetiky. Probouzely jeho představivost a skládaly se mu v různé obrazce a vize, které zpracoval během svého následného exilu ve Spojených Státech.

Po propuštění z vězení byl držen v koncentračních táborech ve Francii, Maroku a Martiniku (aniž by to věděl, z Casablanky na Martinik ho vezla loď, na které putovali také André Breton a André Masson). V roce 1941 se Diviš nachází útočiště v New Yorku. Tam vytváří rozsáhlý cyklus maleb inspirovaných jeho pobytem ve vězení. Ve svých dílech předznamenal zrod Art Brut a Informel. Maloval sny, domy, obrazy s tématem barbarských soch či cirkusů. Mnohé galerie v New Yorku spolu s ředitelem MoMa si povšimli jeho talentu. Nicméně plánovaná newyorská expozice se nakonec neuskutečnila.

Po návratu do Československa v roce 1947 vystavoval část svých newyorských kreseb ve známé pražské galerii Vilímek.

Po roce 1948, kdy se k moci dostali komunisté, byl však represemi donucen odejít do ústraní a do konce života už přežíval v chudobě a zapomenutí.

V 50. letech vytvořil ilustrační doprovod k baladám Karla Jaromíra Erbena. V tomto období byla jeho tvorba ovlivněna biblickými příběhy a existencionálními tématy. Tato díla se však neshledala s úspěchem veřejnosti a 15. listopadu 1956 umírá v zapomnění.

Až teprve v 70. letech se Divišova díla začínají dostávat do povědomí díky práci historika umění Jaromíra Zemina. Známým se stává v 90. letech po Sametové revoluci, kdy mu například umělecký časopis Revolver Revue věnuje několik významných bloků ve svých výtiscích. Jeho obrazy se pozvolna začínají objevovat na retrospektivních i samostatných výstavách, až nakonec v roce 2005 se definitivně zapisuje do české historie umění na výstavě v pražském Rudolfínu.

Práce Aléna Diviše představuje originální příspěvek k tématu primitivismu ve výtvarném umění avantgardy.

Dnes je jakožto uznávaný umělec 20. století vystavován v mnohých velkých českých galeriích a bylo mu věnováno i neméně publikací v čele s Divišovou monografií (edice Ars Fontes) u příležitosti jeho retrospektivní expozice.

 

Dokumentace restaurování neznámých kreseb:

Restauraci deseti kreseb provedli Radomír Slovik a Hana Vávrová  v restaurátorské dílně Litomyšl. Na této výstavě budou představeny vůbec poprvé.

 

  

 

  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

           www.artarchiv.cz

 

          

 

 

 

 

 

Místo konání:

18 rue Bonaparte
75006 Paříž
Francie

Datum:

Od: 20.9.2012 19:00
Do: 26.10.2012

Organizátor:

České centrum


Připomenutí akce
Tuto akci nelze připomenout, protože akce již začala